Meh, na to zatím nemám mikrák, ale do budoucna bych to mohl vyzkoušet, až mi kamarád konečně dodělá to studio.

Je to dobrý, pokračuj :)

Vy jste blázni :D Protože maj tyhle nesmysly, který maj jen za účel pobavit, podivuhodný úspěch, rozhodl jsem se že sem budu psát pravidelně za každých 5 reputací na poslední pohádce.

Proto tedy, za chvíli zde bude pohádka o Jeníčkovi a Mařence

--Pohádka o Gleníčkovi a Marcelce--

Za proudem řeky a třemi mastnými fleky, nacházela se samota jménem Pelyněk & Pampeliška. Na této samotě žila už po generace spokojená židovská rodina Bosáků, která nebyla nikterak početná. Obsahovala jednoho kocoura co údajně utekl Gargamelovi, jednu již mrtvou matku, macechu, tatínka a dva nepovedené vejrostky, kteří se jmenovali Glen a Marcela. Jak bylo zvykem, vždy po 10. narozeninách prvorozeného syna, pošlou rodiče všechny své ratolesti hledat pelyňek a papelišky co nejhlouběji do lesa. (Tato tradice pochází z neznámých končin a praktikuje ji jen rodina Bosáků, nikdo jiný, proto ji nevygooglíte ani nezjistíte její původ.) A jelikož má čtenář štěstí, dnes Gleníček slaví své desáté narozeniny, tak se společně můžeme podívat na jejich dobrodružství. Jelikož byl jejich otec vyhlášený alkoholik, vyslal neznalé děti do lesa pouze s vodkou, místo drobečků, ze kterých by si dělaly cestu, aby trefily zpět domů.Děti, pohoršené touto okolností, vyběhly do lesa naštvané, teda jen do té doby, než Gleníček okoštoval, aby zjistil po čem jejich táta tak smrdí. Ta chuť se mu tuze zalíbila a než byste se nadáli, láhev byla prázdná a Gleníček opilý. Tak putovali dál, Gleníček co chvíli narážel do stromu a hulákal nesmysly. A jak tak cestovali, narazili na chaloupku, která byla celá z bílého ztuhlého prášku. Gleníček, znalý v těchto záležitostech po okušení nadšeně zvolal:,,Marco, máme štěstí, ta chaloupka je celá z perníku!" Marcelka, nedůveřivá svému bratrovi, ujmula se vedoucí pozice a začala chutnat jako divá. Po chvíli musela uznat Gleníčkovi za pravdu. Až když už měli oba dost, začali tancovat polský národní tanec, který viděli v jednom z videí na GooTube. Po utancování se k naprosté unavenosti oba blaženě usnuli s úsměvem na tváři. Na to ovšem čekala osoba uvnitř chaloupky, která celou dobu vykukovala ven.Vylezla, zatáhla děti do komory a zamčela. Když se Gleníček, s řádnou kocovinou probral, nestačil se divit. Probudil neméně udivenou Marcelku a oba zmateně koukali kolem sebe. Naráz se prudce otevřely dveře a výjev, který se jim naskytl je oba vyděsil. Dívali se na ohyzdného dědka s černými ulýzanými vlasy a zvláštním, už dávno netradičním knírkem. Ten na ně zařval cosi německy a Gleníček, který z Němčiny propadal se otočil na trošku zdatnější čtverkařku Marcelku, aby mu přeložila co říká. Dědek se umlčel a zabouchl dveře a znovu zamčel. Marcelka Gleníčkovi dokázala přeložit jen "Mńam mňam" a "Vykrrrmit" Gleníček, kterému začala docházet skutečnost, se naštval do nepříčetnosti. Sice mu to bylo k ničemu, ale přece jen, jak se říká, snaha se cení. Dědek je následující týden vykrmoval tradičními židovskými pokrmy, jako byl mrkvový cimes, Hamanovy uši a jiné pochoutky. Až 8. den přišel s plynovou maskou a lopatou, kterou chtěl děti nabrat a hodit do plynového kotle. Obě děti vzal za trika, nahodil na lopatu a už už by je strčil do otevřeného kotle, kdyby Gleníček, hrdý na to že je žid, nezasáhl. Byl tak naštvaný, že mu z úst odkapávala pěna. Vzal lopatu, odhodil svoji sestru do bezpečí a lopatou dědka mlátil hlava nehlava. Když už měl dědek dost, nabral ho Gleníček, i s pomocí své sestry, na lopatu a vhodil ho přímo do kotle. Pak vítězoslavně odešel a oba se vrátili domů. Tatínek, který už se radoval, že ty zmetky nemusí vychovávat tuze běsnil, když je viděl přicházet domů. Macecha byla ráda a tak mohl znovu pokračovat koloběh, na který byla celá rodina zvyklá.

--Konec--

~Poznámka autora

~Uvědomuju si, že tato pohádka může být trochu kontroverzní, pokud byste tedy měli problém, stačí se domluvit a mohu pohádku stáhnout/upravit. Dík za pochopení

Je to zajímavé.

~Sweesh

Je to mega dobrý,pokračuj :D

#Ultimatnidrakajehokreatury :D

--Pohádka o Sněhurce a 7 trpaslicích--

Pozorný čtenář si jistě všiml, že je v nadpisu chyba v diakritice. Musím toho šprta, kterýmu nic neujde opravit, nadpis je zcela správně, protože si dnes budeme povídat o Sněhurce, která měla prazvláštní společnost a to bylo 7 trpaslic, jedna menší než druhá. No, abychom se tedy někam dostali, začínáme.

Za devatero horami a pěti poleny, skrývalo se dalších deset polen a hned po nich 7 malých tvorečků ženského pohlaví. Tito tvorečkové, které budeme nazývat trpaslice tu den co den číhaly na nevinná děvčata, které zneužily (Ani na to nemyslete) k práci. Byly to totiž líné a peciválné trpaslice, co si budem povídat, dneska už jsou líní skoro všichni, které rády měly někoho, kdo by jim sloužil. Ale jelikož už jim ani král MythicalOne_ neplatil sociální dávky, neměly z čeho si koupit takové služebnictvo, tak si hold musely obstarat slouhy zadarmo. No a jak už to všichni znaj, Sněhurku zase vyhnala macecha na houby, že prej se od toho počítače nehne a nehne a že když už dělá houby, že se je má alespoň naučit hledat. A tak si Sněhurka, plnou pusu keců že nemá signál, jde a jde, když v tom vidí podezřele vypadající hromadu polen. Zpozorněla, schovala svůj Iphone X do nůše a vytáhla houbařský nožíček, opatrně se přibližujíc k hromádce. Jakmile od ní byla sotva metr, vyjekla hrůzou. Viděla porostlé babizny, které neměřily ani čtvrt metru, jak na ni koukají a šklebí se s miniaturníma plácačkama na mouchy. Sněhurka, která mouchy nenáviděla, se začala zběsile koukat kolem sebe, jestli tu náhodou není nějaký hmyz, kvůli kterému by tihle podivní strážci zákona hlídali s tak bizarními zbraněmi. Když žádného hmyzáka neviděla otočila se zpět. Koukalo na ni 13 oček. Dřív než se nadála byla v jakési miniaturní rozpadlé chatrči a trpaslice s jedním okem a největší plácačkou na ni velitelsky houkla:,,Budéš tu uklízét." Sněhurka zmateně odvětila:,,Nemáte tu mouchy, že ne??" Všechny trpaslice se zasmály hlasitěji než by se čekalo. ,,Ne, máme tu pavouky, štíry, slepýho netopejra Sebyho a teď tebe" Zase hromový smích. Sněhurka, celá zkleslá, vytáhla svůj růžový Iphone X a jak tak vytáčí číslo na tatíčka Mythicala, objevila se jí ikona, která ohlašovala dostupné sítě wifi. Sněhurka nevěřila svým očím. Zkusila se na wifi napojit, což se jí podařilo. Když viděla, že je připojení 4G, spokojeně smazala rozepsané tatíčkovo číslo. No a jak to dopadlo? Nakonec po týdnu už to trpaslice nemohly vydržet a tak otrávily jablko na jejím mobilu a když si Sněhurka spokojeně surfovala po instagramu, náhlé jí to kleplo. A to vše, protože neuměla vařit a omylem jim uvařila i nebožáka netopýra Sebyho. No a proto za tou hromádkou polen číhají líné trpaslice dodnes.

--Konec--

Ultime, ta o Sněhurce je zatím tvoje nejlepší, pokračuj dál. (y) [ Netopejr Seby. xD Já nemůžu. XD ]

--Smolíček Pacholíček--

Poněvadž už mě nenapadá žádný vtipný začátek, začneme klasicky. 

Bylo nebylo, ale spíše nebylo, narodil se ušatý nestvůrek, který měl už od narození smůlu. Tatínek s maminkou ho kvůli jeho odpudivému vzhledu dali do BabyBoxu. A jak tam ty minuty ležel a řval, všiml si ho jeden jelen, který šel zrovna okolo do Kopytnictví, kde by mu zkrášlili kopýtka. Jelen, nezkušený rodič dvou srnců, tázavě vykročil směrem k BabyBoxu. Když tam uviděl tu potvůrku, začalo mu ji být líto, a tak si ji vzal s sebou. Původně s ní chtěl v tom Kopytnictví zaplatit, jenže mu to Kopytnice s trochou vkusu nedovolily. No a protože měl jelen vztek, pojmenoval to děcko po smůle. Smolíček rychle rostl a málo přemýšlel, dělal kraviny jak se sluší a patří, nemyslel na nic jiného než na politiku a na to jak se zabavit. Jednoho dne, kdy měl zase jelen Ikom zaneřáděná kopyta, rozhodl se  vyjít do města. Smolíčka řádně poučil a zliskal, protože si zas hrál na digestoř a odsával veškerý kouř z krbu, namísto toho aby Ikoma poslouchal. Smolíček, který byl na rány od kopyt zvyklý vše odkýval a šel si zapnout televizi, kde zrovna dávali Otázky Václava Moravce. Jelen Ikom si povzdychl, zabouchl dveře a odklusal. A Smolíček seděl s miskou popcornu a žral Moravcovi každé slovo. Netušil však, že si na něho už dlouho líčí Jezinky, které vlastnily hokejový tým HC Admin Praha a potřebovaly maskota. Smolíček se jim zdál na tuto práci dokonalý, tak se rozhodly že si ho odchytí. Hned poté co Jelen Ikom odešel, plížily se k chaloupce. V jejich řadách šla celá základní sestava a to byla Jezinka Sweesh, Jezinka Herb, Jezinka MythicalTwo a celému tomu mančaftu šéfovala Jezinka Tyler. Hned jak se doplížily, zaklepaly hlasitě na dveře. Smolíček, naštvanej že je zas obtěžuje nějaký idiot s volebními lístky, zabrblal:,,Spd nevolím, strčte si Pitomia mezi očka." Jezinky, zmatené tím proslovem, dodaly si odvahy a Jezinka Sweesh vykopla dveře. Dřív než Smolíček stihl zareagovat, televize byla vypnutá a ti podivní brigádníci z SPD ho nesli na ramenou kamsi do lesa. Tam na něho navlékli strašně huňatý kostým jahody, ve kterém vypadal jak bowlingová koule a postavili ho před zrcadlo. Pak mu odvykládaly, že nejsou žádní voliči a že potřebujou maskota. Smolíček, naštvaný že letos neví koho lidi nejvíce volili, nechtěl zprvu o takové práci vůbec slyšet. Už když se chystali do klubového autobusu, přiběhl k nim naštvaný jelen, který si doma zapomněl peněženku a když se pro ní vracel, zjistil že Smolíček není doma. Okamžitě mu došlo, že ti antitalenti co si říkají Jezinky Hokejistky unesly mu jeho potvůrku. Jelen tak běsnil, že se všechny Jezinky rozutekly a Smolíček zůstal stále v kostýmu Jahody sám. Ikom se rychle uklidnil, vzal Smolíčka zpátky domů a oba byli zase šťastní, Smolíček u televize a Jelen na pastvě.

--Konec--

:DDDDDDDDDDDDDDDD