Zdravím, jelikož jsem se včera nudil, z nudy jsem vymýšlel a předělával klasické pohádky do vtipnějšího a trošku živějšího stylu. Pokud budete mít zájem, můžu zkusit sepsat další, dnes začnu s pohádkou o budulínkovi.

--Pohádka o Budulínkovi--

Jednoho normálního dne, kdy měli na vesničce FunCreative v Kauflandu zase slevy, se babička Glen s dědečkem Skepem rozhodli  opět nakoupit. Hned co se nabalili a oblékli, povídá babička Budulínkovi: ,,Budulínku, koukej být hodný a nikomu neotvírej, abych ti nemusela tahat liščí chlupy ze zadku jako minule, víš jak to nemám ráda!" Budulínek vše odkýval a přidrzle houknul na babičku:,, A kup mi brumíka!". Babička se usmála, koukla se na dědečka, který zrovna listoval v letáku se slevami a ptá se:,,Dědečku, mají dnes levnější brumíky?". Dědeček se zamyšleně poškrábal ve vousech a povídá:,,Ne, ale mají tvojí oblíbenou paštiku, dokonce o 12% levnější." Dřív než se Budulínek nadál babička vystartovala ze dveří, vzala s sebou i dědečka a už si to drandili ve své staré Škodovce Favorit světelnou rychlostí 39km/h.

Budulínek, rád že je doma sám, si nedočkavě hrál s kolíky na prádlo a čekal, jestli se zase vrátí liška se svým krásným huňatým ocasem, aby ho povozila za tu odpornou kaši, kterou mu babička pořád chystala. Když se liška ne a ne dostavit, začal Budulínek hrát svou oblíbenou hru, které říkal Mazání zbytečných Emailů. Náhle uslyšel obrovskou ránu. Když zvědavě vykoukl oknem ven, spatřil zvláštního kluka s brýlemi a zvláštním šibalským úsměvem. Vyšel opatrně k němu a ptá se: ,,Co ty seš zač?" Kluk na to: J-j-já jsem M-m-mi-klas." Budulínkovi to nedalo a otázal se podruhé: ,,A co tu k sakru děláš????" Kluk se znovu zvláštně usmál a povídá:,,J-já jsem si p-přišel hrát s k-kamením." Budulínek, teď už naštvaný, optal se potřetí:,,A nemáš náhodou brumíka?" Kluk se zmateně pošimral za uchem a odpověděl trochu zklesle:,,Nemám, ale mám k-k-kamení" Budulínek, rozzuřený do běla zařval neurčitý pokřik nespecifikovaného jazyka a utekl zpět do své chaloupky. Jelikož už měl dobrodružství až až, šel raději znovu mazat E-maily a modlil se, aby se babička vrátila a donesla mu jeho vysněného Brumíka.

--KONEC--

//E tyto pohádky nemají za cíl nikoho urazit, jména jsem přidal pouze ze srandy a nedělá mi problém je odstranit, pokud si řeknete.

Nádhera ;)..

Bonnie, kdy te zas uvidim na serveru? Vcelku me mrzi ze te nevidim. 

Wow, pokračuj :o

Další, je  to zábava. :D   +1

--Pohádka o červené Karkulce--

Bylo nebylo, porodilo vemeno jedno malý mimino, co zlobilo a mělo neštovice. A jelikož si matka Vemenová nemohla vymyslet jméno, navštívila svého kamaráda Zbyňka, který jí doporučil jméno Karkulka. (Tak se jmenovala jeho oblíbená značka tabákových výrobků.) A jelikož mělo to dítě od narození neštovice, začali ji všichni říkat Karkulka červená. No, jednou, kdy tomu bylo přesně 5 let od doby kdy jim hnusný vlk sežral babičku Vemenovou, poslala maminka Karkulku červenou, aby babičce z neupraveného náhrobku vytrhala všecko bodláčí. A jelikož žili Vemenovi uprostřed obrovského města, bylo zřejmé že to Karkulka nebude mít jednoduché. Vyšla tedy, s rukavicemi a nebezpečně vypadajícím rýčem, přímo ke hřbitovu, aby to měla co nejrychleji za sebou. Zkusila jet tramvají, jenže ji tam s tím rýčem nepustili. Tak je samo sebou, že musela jít po svých. A jak tak šla, cesta ji ubíhala a ona se pomalu blížila k tomu hřbitovu ,co vypadal spíš jako smetiště. Najednou však spatřila zvláštně vypadajícího bezdomovce, který popíjel z vcelku zachované termosky bůhvíco. Snažila se kolem něj nenápadně projít, ale při její váze a velikosti to nebylo jen tak. Bezdomovec si jí všiml, pozvedl tázavě obočí a ptá se:,,Kampak kampak, to jdeš vraždit, nebo k čemu to náčiní?" Karkulka drze odpověděla:,,Heh, co bych to povídala takovýmu otrhanci?" Bezdomovec na ni loupl naštvaně okem, div si ho nevyloupl. Karkulka se uchechtla a šla dál. Když konečně došla, spatřila jejího oblíbeného jednonohého vrátného Břéďu, co se vzhledem příliš nelišil tomu bezdomovci. Tak šla tedy poslušně vytrhat všechen plevel, pak odhodila všecko náčiní, aby mohla konečně nastoupit do tramvaje a cestou zpátky nemusela pěcha. Když šla zpátky směrem k zastávce, objevil se před ní znovu ten bezdomovec s termoskou a se šibalským úsměvem se blížil ke Karkulce. Popadl ji, ale zapomněl že Karkulka asi neváží zrovna nejméně a bylo slyšet hlasité zapraskání v kříži toho nebožáka. Pak naposledy heknul, a už se svíjel na zemi. Karkulka, trochu zkleslá že si nevzala ten rýč, aby ho mohla dodělat, počkala na zastávce a vrátila se domů. Doma mamka, celá šťastná že je babička nebude 5 let vůbec tížit, uvařila Karkulce její oblíbenou kaši a byly obě šťastné až do dalšího uklízení babiččina náhrobku.

--Konec--

Dost povedené. Těším se na další.